|
Venku mrzlo až praštělo, sněhové vločky
milostivě zakrývaly namrzlou vozovku, aby se řidiči zbytečně
nelekali. Na náměstí zastavil autobus.
"To je dost, že jedete!" -
pustila se jedna paní do řidiče, sotva se dveře otevřely,
"Necháte nás tu mrznout půl hodiny. Pro Vás jízdní řád
neplatí že jo?" Řidič trpělivě mlčel a jen rychleji
pomrkával, jak ho pálily oči po jízdě ranní mlhou.
"Haló, pane šofér, pomohl byste mi
s těmi lyžemi a sáněmi na střechu? Já to neuzvednu!"
Řidič vystoupil a naložil zavazadla celé rodiny na střechu.
"Tak jedem, sakra, kdo tu má mrznout? Pohyb, pohyb,
nastupujte děvčata. Kruci ten šofér si dává na čas. Co
leze po střeše, když máme zpoždění?" "No
dovolte osobo, já jsem ráda, že mi ty lyže naložil. Vy
byste to neudělal!" "To jste uhodla, baronko. Já
jedu makat a ne se klouzat na prkýnka. Mohla jste si vzít taxíka."
Řidič skočil do vozu, prodal jízdenky,
zasunul kleštičky a rozjel se. za chvíli sebou autobus
nebezpečně smýknul. "Hrome, pane šofér, co to bylo?
Nepíchli jsme?" "Kdepak, jen to trošku ujelo. Jedeme
přece po náledí a jak vidíte, sypáno není." "Ježíšmarjá,
pane řidič, tak jeďte pomalejc. Já se nechci nechat zabít."
"A já ano?" odtušil řidič. "Prve jste se rozčilovala,
že jedu pozdě. A teď najednou chcete aby bylo zpoždění ještě
větší? Co mi pak řeknou cestující na příští
stanici?" "Co je mi po cestujících, já se nenechám
zmrzačit. Panenko skákavá, vždyť do nás ten náklaďák
vletí. Brzděte, člověče!" "Paní prosím Vás,
nedělejte paniku, nestůjte za mnou a sedněte si."
"Haló soudruhu mašinfíro, nešlo by
to topení trošku přiškrtit, jsem zpocenej až za ušima..."
"Kdepak, jen to nechte, vždyť nám drkotají zuby. Pojďte
si přesednout na tuhle stranu, mladíku, a uvidíte, jak tu
prokřehnete." "Klidně madam, pro Vás všechno. Šéfe,
dobrý, hicujte dál. Ale mohl byste nažhavit to radio na nějakou
koledu v rytmu čači?" "Dejte pokoj s tím randálem,
vono tu takhle není slyšet vlastního slova. Já pořádně
neslyším, co si tuhle přede mnou povídají." "Taky
to není nic pro Vás, paničko! Jen to nechaj hrát, pane řidič."
Kdosi se prodírá do čela autobusu.
"Pane řidič, pěkně prosím, budu mít ve Vrchlabí nějaké
spojení do Trutnova?" "Paní nechte ho, ať nás
nevybourá! Vidíte, jak to s ním cvičí. A neumíte číst,
že nemáte za jízdy mluvit s řidičem?" "Já nemluvím,
já se chtěla jenom zeptat."
Autobus zastavuje. Zatímco řidič pomáhá
vykládat kočárek, paní ve třetí řadě říká sousedce:
"To je toho, točit volantem a celej den si sedět v teple.
A poslouchat rádio. To můj muž je celý den na mraze a nikdo
jeho práci neocení." "Proč ne paní?. A co dělá Váš
manžel?" "Je cestářem tady na okrese..."
Autobus se opatrně rozjel. Přesto se mu
zadek opět povážlivě svezl po zledovatělé vozovce. Cestářka
vykvikla: "Jeďte opatrně člověče, jó?" A pro
sebe dodala: "Kdepak, dneska už pustěj na volant každýho
mlíčňáka!"
|
