|
Něco okolo poloviny listopadu 2000 jsem dostal
zajímavej email:
>>Dobry den,
>>Obracim se na Vas jmenem filmoveho mesicniku Premiere.
>>
>>Pristi nedeli (19.11) budeme do naseho casopisu fotit
herce z noveho
>>filmu Filipa Rence "Rebelove". Film se
odehrava v 60. letech a my
>>shanime na foceni Octavii z te doby.
>>
>>Nasla jsem na internetu Vase stranky a Vase auto se mi
moc libilo, proto
>>se chci zeptat, zda a za jakych podminek (nevim take,
odkud jste) by
>>bylo mozne Vas vuz vyuzit.
>>Predem dekuji za odpoved.
>>S pozdravem
>>K. K., produkce
Jo, to bude zajímavý. Pomyslel jsem si a tak jsem nelenil,
nablejskal Oktávku a vydal se směrem Týn nad Vltavou Praha.
Den však začal skvěle tím, že jsem zaspal... : ) Ještě že
se mnou měl jet Vrchy, kterej mě ráno vyzvonil a vzbudil. Veškerá
časová rezerva byla včudu. Bylo 6:45 a v 9:00 jsem měl bejt
v Praze (120 km ke značce)- samozřejmě na druhým konci než
by se hodilo. Když jedete "normálním" autem a po dálnici,
asi to není žádnej problém, ale když to kalíte Oktávkou a
ještě ne po dálnici, ale po "starý Benešovský",
je to jen tak ta(n)k.
Modlil jsem se, abych neměl žádnou poruchu.
Sice se mi to moc často nestává, ale taky každej den s Oktávkou
neujedu více než 280 km! Ale bohužel mi to moc nejde.
Najednou se mi zdálo, že "to nějak netáhne" -
odborně jsem usoudil, že mi to jede jen na tři válce...
Proto bylo třeba zastavit, otevřít PŘEDNÍ kufr skrývající
motor a metodou rozpojit a spojit překontrolovat všechny
kabely od svíček, rozdělovače, cívky... Zabralo to. Ale po
prudčím brzdném manévru v Benešově jsme na tom byli zase bídně.
Opět zastávka, otevřít PŘEDNÍ kufr..................
Tentokrát to bylo i se zpestřením - Vrchy - můj
spolujezdec, budík a navigátor v jedné osobě si přidal další
funkci - palubní elektro-pecko svod, protože při
kontrole nevinně vyhlížejícího kabelu od cívky dostal
takovou šlupku, až na chvilku zasvítil! Nebejt z FELu (ČVUT),
tak to nerozdejchal, tomu věřim. Lapálie s trojtaktem jsme po
cestě řešili "pro jistotu" ještě jednou, elegantně
jsme se taky vyhli zácpě v Praze na mostě a improvizovanou
cestou jsme se na první pokus dostali na místo určení - jedné
staré haly ČKD, kde se mělo focení pro výše zmíněný
filmový magazín uskutečnit. Následovalo krátké uvítání
a seznámení a dlouhé čekání. Naštěstí jsem to ale čekal
a dlouhou chvíli jsme si s Vrchym (spolujezdec, budík, navigátor
a palubní elektro-pecko svod) krátili vymejšlením různejch
blbostí a jim podobnejch věcí. Velmi zajímavá je historka,
když jsem při konzumaci jablečného džusu uchopil kelímek
do obou rukou a nahlas srkající předváděl, že piji v rusku
(40oC mrazu) horký čaj.... Jedna členka realizačního
týmu si z toho nejspíš celý rusko i horkej čaj odmyslela a
koukala
trochu rozpačitě : )
/ Taky jsme všechno měřili, stopovali a
dopočítávali, protože Vrchy si koupil nový hodinky. Heč.
Jmenujou se IRONMAN (to je podle tý okeny) a indigo se jim
zapne automaticky když máchnete rukou. Manuál k používání
musí bejt tlustej nejmíň jako od Windows, protože sem se
svou inteligencí lampičky (rozsvícená a zhasnutá) vůbec
nepřišel, jak se ty stopky spouští.../
Občas jsme se šli mrknout, jak probíhá focení,
občas jsme spořádali něco ze zásob jídla a pití, který
tam bylo k dispozici. To byl asi tak ve stručnosti náš úkol.
Až na to, že zrovna nemiluju nic-nedělání dobrý.
Fotografovaný modelky byly krásný, realizační tým příjemnej,
v hale kosa...
Protože takový profi fotky nejsou za 5 sekund
ani za 5 minut, měl jsem takovej menší strach že neodjedu.
Fotilo se totiž při rozsvícenejch světlech. Jenže protože
Oktávka není volkmen, nebyl se startováním při odjezdu
problém. Ještě jsem se před odjezdem stačil rozloučit a vyžebrat
níže uvedené fotky + slib nějakejch těch profi. Pak jsme zašli
z Vrchym "ke Švejkovi" u kulaťáku na kus flákoty a
tam jsem opět začal litovat, že jsem si "já vůl"
ráno v tom spěchu doma zapomněl foťák. Vrchy si objednal čaj!
Ještě jednou opakuji - ne pivo, ale čaj! (slovy: čaj). To mu
musela bejt fakt kosa... Dovez jsem ho na Strahov a sám se, již
na mírného šera, vydal ke svému jižanskému domovu.
Cestou domů se již nedělo nic zajímavého.
Jeden třítaktní problém, jedna čtvrthodinová bouračka...
Pěknej nedělní výlet.
P.S.: pokud chcete vidět to půldenní snažení
Mr. J. Turka, tak si kupte lednové vydání magazínu PREMIERE.
Na jedné z fotek by tam měla na Vás vykukovat moje Oktávka...
|
